Přeskočit na obsah

Karel May

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Karl Mai – německý fotbalista.
Karel May
Karel May
Karel May
Rodné jménoKarl Friedrich May
Narození25. února 1842
Sasko Ernstthal, Saské království
Úmrtí30. března 1912 (ve věku 70 let)
Německá říše Radebeul, Sasko, Německé císařství
Místo pohřbeníKarl-May-Grab (Radebeul)
Povoláníromanopisec, autor dětské literatury, scenárista, hudební skladatel a spisovatel
Žánrdobrodružné romány a povídky, western
Významná dílaSyn lovce medvědů,
Duch Llana Estacada,
Vinnetou
Satan a Jidáš
Ve stínu padišáha
V Říši stříbrného lva
Manžel(ka)Emma Pollmerová
Klára Plöhnová (roz. Beiblerová)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Friedrich May, píšící pod jménem Karl May a v českém prostředí uváděný běžně jako Karel May (25. února 1842 Ernstthal u Saské Kamenice – 30. března 1912 Radebeul u Drážďan), byl německý spisovatel převážně dobrodružných románů a povídek z exotických krajů. Proslul zejména svými příběhy z Divokého západu o indiánském náčelníku Vinnetouovi a zálesáku Old Shatterhandovi, v prostředí Orientu známém také jako Kara ben Nemsí. Obliba jeho díla dostala nový impuls v šedesátých letech dvacátého století, kdy podle něj bylo natočeno sedmnáct výpravných filmů.

Mayovo dílo se vyznačuje výrazným humanismem a pacifismem, vyzdvihuje a oslavuje sepětí s přírodou (myšlenky podobné woodcraftu), mír a rovnost lidí všech ras a vyznání. Jeho kladní hrdinové sahají k násilí jen v krajních případech a vždy se snaží vyhnout zabíjení. Knihám i přes seriózní dramatické linky nechybí humor a jistá míra nadsázky a mnohé jeho dialogy mají komediální charakter.

Mayovo (značně idealistické) pojetí amerického Západu ve druhé půli 19. století bylo typické líčením původních indiánských obyvatel spíše jako čestných, nezkažených a úctyhodných obětí bezohledného drancování a postupu civilizace, než jako krvelačných primitivů – nejzápornější postavy v příbězích jsou zpravidla chamtiví a bezcharakterní bílí Američané. Tím se zásadně lišil od dobrodružné literatury americké provenience a hluboce ovlivnil obraz Indiánů ve středoevropském, zejména německém prostředí. Těchto motivů v Mayově díle později zneužili nacisté k protiamerické propagandě, přestože celkové vyznění Mayovy tvorby je zcela jasně protiválečné a protirasistické.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Rodný dům Karla Maye ve městě Hohenstein-Ernstthal v Německu.
Karel May jako Old Shatterhand, fotografie z roku 1896.
Karel May jako Kara ben Nemsí, fotografie z roku 1896.
Karel May se svou ženou Klárou roku 1904
Hrob Karla Maye v Radebeulu v Německu.
Pamětní deska Karla Maye v Sokolově.

Dětství a studium

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako páté dítě v chudé a početné tkalcovské rodině Heinricha Augusta a Christiny Wilheminy Mayových v Ernstthalu v saském Podkrušnohoří. Rodiče museli věnovat všechen čas obstarávání obživy a děti vychovávala babička Johanne Christiane Kretzschmarová.[1] Karel May k ní měl vřelý vztah a v dospělosti na ni s láskou vzpomínal. Čtením pohádek a vyprávěním příběhů rozvíjela jeho fantazii. [2] Pravděpodobně vlivem podvýživy, nedostatkem vitaminu A a D a špatných hygienických podmínek po narození trpěl zrakovou poruchou a křivicí. Teprve v pěti letech se lékařům podařilo mu zrak opět navrátit.

Když začal chodit do školy, projevil se jako velmi nadaný žák a pod přísným dohledem svého otce musel tvrdě studovat. Četl a přepisoval knihy, učil se latinsky, anglicky i francouzsky a také hře na klavír, housle a varhany. V důsledku přísné otcovy výchovy se z něho stal osamělý, introvertní chlapec, žijící ve svém vlastním světě. Ve čtrnácti letech ukončil školu a na podzim roku 1856 nastoupil do učitelského semináře ve Waldenburgu.[3]

Vězení

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1861 seminář úspěšně vystudoval, i když v mu během studia hrozilo vyloučení kvůli krádeži šesti svíček. [3] Nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau, ale zakrátko byl propuštěn, protože domácí, který byl alkoholik, viděl, jak May políbil jeho o mnoho let mladší manželku při hodině klavíru. May přešel na školu v Altchemnitz, ale zde byl zanedlouho na falešné udání svého spolubydlícího odsouzen za údajnou krádež hodinek k šesti týdnům vězení a dostal zákaz vykonávání učitelského povolání. Trest nastoupil v Saské Kamenici (Chemnitzu) 8. září 1862. [3]Tyto nešťastné rány osudu zapříčinily jeho nervové zhroucení, které May podrobně popsal ve své biografii.

Když byl propuštěn z vězení, zůstal bez práce a bez prostředků. Nervově se zhroutil a v tomto duševním stavu se dopustil několika přestupků, pro které by dnes nebyl odsouzen. Roku 1865 byl za několikanásobný podvod odsouzen ke čtyřem letům nucených prací, a uvězněn ve Cvikově (Zwickau). Odtud ho pro dobré chování propustili 2. listopadu 1868.[4] Vrátil se do Ernstthalu, kde se dozvěděl o smrti své babičky. Znovu se duševně zhroutil a stav mysli, dnes rozpoznán jako disociativní porucha osobnosti, znovu propukl, tehdy zcela neznám lékařské vědě. Z dobových spisů vyplývá, že v jedné restauraci odcizil pět biliárových koulí, jinde zase utěrku a jednu cigaretovou špičku. Rovněž odvedl koně z ohrady a vedl jej do sousední vesnice. Byl dopaden a jako recidivista odsouzen ke čtyřem letům vězení v káznici Waldheim. Z vězení vyšel v květnu 1874.[4]

Spisovatel

[editovat | editovat zdroj]

Už v tomto posledním vězení začal sepisovat své sny o dalekých cestách a posílal povídky s kriminálními a erotickými náměty do různých časopisů, nejdříve pod různými pseudonymy (Karl Hohental, Latréaumout, D. Jam, E. v. Linden). Jeho talentu si povšiml nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl mu místo redaktora. V roce 1875 se May přestěhoval do Drážďan, kde se naplno věnuje spisovatelské práci a publikuje svoje povídky a humoresky. Začal se věnovat dobrodružné tematice, vychází i povídka Old Firehand, v níž je poprvé zmíněno jméno Vinnetou. Pro Münchmeyera doplnil a připravil k tisku Knihu lásky, ve které se snažil o její vědeckou prezentaci, napsal své první rozsáhlejší dílo, historický román Poslední cesty obou Quitzowů a pět mnohasvazkových kolportážních románů většinou nízké úrovně (pod některé se ani nepodepsal), ale jejichž autorství mu později způsobilo potíže.

Na konci roku 1876 pro neshody s Münchmeyerem odešel, na nějakou dobu zůstal nezávislým a psal povídky z Podkrušnohoří. V roce 1877 přijal místo redaktora v týdeníku Frohe Stunden vydavatele Kürschnera. V tomto časopise vycházel na pokračování jeho druhý román Zajati na moři, jehož část byla později začleněna do románu Old Surehand. S Kürschnerem spolupracoval téměř deset let.[1]

V roce 1880 se poprvé oženil s Emmou Linou Pollmerovou, ale manželství se po třinácti letech fakticky rozpadlo.[5] Od roku 1892 začaly vycházet romány z Orientu s hlavním hrdinou jménem Kara ben Nemsí, který je totožný s Old Shatterhandem, a jeho známost rostla. On sám se začal prohlašovat za hrdinu svých příběhů Old Shatterhanda. Vydával plakáty se svými fotografiemi v jeho kostýmu, které se prodávaly v tisícových sériích. Do roku 1890 vycházela jeho díla na pokračování v časopisech a teprve potom knižně v nakladatelství Friedrich Ernst Fehsenfeld.[1] Od roku 1892 jako Sebrané cestovní romány Karla Maye, v roce 1893 trilogie Vinnetou, rudý gentleman a od roku 1896 pod titulem Sebrané příběhy z cest Karla Maye.[6] Stále tvrdil, že vypráví své vlastní příběhy z cest, které vykonal do USA v letech 1862 až 1863, na Dálný východ (1864–1865) a do Orientu (1868–1870). Knihy vycházely v desetitisícových nákladech a úspěšně se prodávaly po celém světě. Úhrnný náklad titulů vydaných Fehsenfeldovým nakladatelstvím dosáhl 400 000.[6] V roce 1896 May koupil dům v Radebeulu u Drážďan, který nazval „Villa Shatterhand“.

V letech 1897–98 pobýval v Brné nad Labem, dnešní součásti Ústí nad Labem, kde napsal román Vánoce. V místní restauraci Srdíčko (tehdy hotel Herzig) měl pamětní síň, tento hotel je však již v dnešní době zrušen. [7] V říjnu 1898 přijel do Prahy, kde osobně vedl spor proti českému nakladateli Vilímkovi ve věci překladu svých knih.[1] [8]

Na první skutečně doloženou cestu se vydal až v roce 1899 do Orientu, kdy navštívil dějiště svých románů a dostal se až na Sumatru. Tato cesta trvala patnáct měsíců a pro Maye znamenala těžkou konfrontaci se skutečností, která byla zcela odlišná od jeho literárních představ. Napsal romány A mír na Zemi! a V Říši stříbrného lva, které se od ostatních lišily mnohem realističtějším pohledem. Jeho věhlas byl ale otřesen, když po Münchmeyerově smrti koupil knihkupec Adalbert Fischer od Münchmeyerovy vdovy Pauline jeho nakladatelství se všemi právy, a přes výslovný Mayův zákaz začal vydávat jeho staré kolportážní romány v knižní podobě pod jeho jménem včetně těch, které poprvé vyšly pod pseudonymem či anonymně. Fischerova práva však byla velice nejasná, protože dohody mezi Mayem a Münchmeyerem byly uzavřeny ústně, přičemž podle Maye nebyly dodrženy (pokud by totiž náklad určitého románu dosáhl 20 000 výtisků, připadla by práva na vydávání tohoto románu zpět spisovateli). Proto podal May na Fischera žalobu pro neoprávněný dotisk a další žalobu na Pauline Münchmeyerovou pro nedodržení smluvních podmínek, protože mu nebyla ochotna přeložit doklady o výši nákladů.

V roce 1903 se rozvedl a krátce na to si vzal Kláru Plöhnovou, o 20 let mladší vdovu po svém příteli.[9]

Závěr života

[editovat | editovat zdroj]

Téměř celý zbytek života strávil u soudů. Fischerovi se podařilo vyvolat proti Mayovi v tisku štvanici. Snažil se Maye znemožnit před veřejností tím, že zatímco psal pro katolické časopisy vysoce morální příběhy, současně sepisoval kolportážní škváry plné nemravných scén. Rovněž vyšla najevo Mayova „kriminální“ minulost. May se sice bránil, že mnohé frivolní pasáže byly do románů vloženy třetí stranou, to se ale již nedalo zjistit, protože původní rukopisy nešlo dohledat. S Fischerem sice uzavřel smír, ale štvanice na jeho osobu v tisku nadále pokračovaly. Přesto dokázal ještě napsat čtvrtý díl románu Vinnetou, dokončit román V Říši stříbrného lva a sepsal svou autobiografii Můj život a mé cíle.

V roce 1908 se s manželkou vypravil na svou první cestu do Spojených států. Kromě New Yorku, Buffala, Niagarských vodopádů navštívil i indiánskou rezervaci Tuscarorů.[10]

Jeho zdraví bylo podlomené neustálými spory a osočováním. O Vánocích 1910 prodělal zápal plic. V květnu a červnu 1911 pobýval v lázních v Jáchymově, potom absolvoval v doprovodu manželky ozdravný pobyt v Tyrolsku.[11] V prosinci 1911 May soudní spory vyhrál. Zadostiučinění mu přinesla přednáška 22. března 1912 ve Vídni, po které mu téměř 3000 posluchačů připravilo nadšené ovace.[11] Zanedlouho, 30. března 1912 v důsledku vysílení, prodělaného zápalu plic a pomalé otravy těžkými kovy z olověných vodovodních trubek zemřel ve své rezidenci v Radebeulu.[12]

Po jeho smrti

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1913 bylo v Radebeulu založeno nakladatelství Karl-May-Verlag (dnes sídlí v Bambergu), které vydává Sebrané spisy Karla Maye (doposud devadesát čtyři svazků).

V roce 1928 bylo v jeho Ville Shatterhand zřízeno Muzeum Karla Maye, které existuje dodnes.

Od roku 1938 se v přírodním divadle v Saském Švýcarsku Felsenbühne Rathen konají představení podle jeho děl.

V roce 1969 vznikla Společnost Karla Maye (Karl-May-Gesellschaft), která se zabývá studiem života a díla Karla Maye a propagací jeho prací.

Na podzim roku 2006 byla v Sokolově odhalena jeho pamětní deska, neboť zde 2× přenocoval.

V roce 2012 se u příležitosti stého výročí úmrtí autora konala v pražském Náprstkově muzeu výstava Na stopě Karla Maye.

V květnu 2013 byla v Jáchymově na domě proti radnici odhalena jeho pamětní deska, neboť v tomto domě bydlel v roce 1911, když se léčil ve světově prvních radonových lázních, které se tehdy nacházely v domě pekaře Kühna.

V létě 2017 byla v pražské Malostranské besedě uspořádána výstava Dobrodružný svět Karla Maye.

Na podzim roku 2019 se konal tradiční festival německy mluvených filmů Das Filmfest, jehož součástí bylo vzpomínkové pásmo Kult Karl May.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Romány

[editovat | editovat zdroj]

Sbírky povídek

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Povídkové dílo Karla Maye.

Jedná se pouze o sbírky povídek, které vyšly za autorova života.

Samostatné povídky

[editovat | editovat zdroj]
  • Abdán efendi (1908, Abdahn Effendi),
  • Blizzard (1896, Ein Blizzard), resp. Americký dvojitý souboj (Ein amerikanisches Doppelduell),
  • Boer van het Roer (1878, Der Boer van het Roer), resp. Dobrodružství v jižní Africe (Ein Abenteuer in Südafrika) nebo Afrikánec (Der Africander) nebo Hrobka Kafrů (Das Kafferngrab),
  • Bonapartův švec (1877, Der Bonapartenschuster),
  • Boží duch (1878, Der Herrgottsengel),
  • Brodnik (1880, Der Brodnik), s povídkami Ehri a Kiang-lu také pod společným názvem V zemi draka (Im Zeichen des Drachen), česky také jako Konec uprchlíků ze Sibiře nebo Konec vypovězenců na Sibiři,
  • Brusič nůžek (1880, Der Scherenschleifer),
  • Bůh se nedá urážeti (1896, Gott läßt sich nicht spotten, resp. Old Cursing-Dry nebo Zlořečený (Der Flucher), česky také jako Boží soud, [20]
  • Černé oko (1890, Schwarzauge), resp. Pomsta mormonů (Die Rache des Mormonen),
  • Dědicové proti své vůli (1879, Die Erben wider Willen), resp. Univerzální závěť (Die Universalerben),
  • Dětské zvolání (1878, Des Kindes Ruf),
  • Dukátový dvůr (1876, Der Dukatenhof), resp. Vina a smíření (Schuld und Sühne)
  • Dva noční hlídači (1877, Die beiden Nachtwächter),
  • Dva kuledžiové (1891, Die beiden Kulledschi).
  • Dva Shatterové (1877, Die Both Shatters),
  • Ehri (1878, Der Ehri), resp. Ehriho pomsta (Die Rache des Ehri), s povídkami Kiang-lu a Brodnik také pod společným názvem V zemi draka (Im Zeichen des Drachen), česky též jako Na korálových útesech nebo Ehri z Papetee,
  • Fi-fob, bůžek ochránce (1877, Phi-phob, der Schutzgeist),
  • Ghazva (1892, Eine Ghasuah), resp. Loupežné tažení Baggarů ( Der Raubzug der Baggara), česky také jako Ghasuah.
  • Girl-Robber (1879, Der Girl-Robber), resp. Dobrodružství na Cejlonu (Ein Abenteuer auf Ceylon nebo Na palubě Vlaštovky (An Bord der Schwalbe), s povídkou Na tygřím mostě také pod společným názvem Piráti Indického moře (Die Piraten des indischen Meeres), česky také jako Piráti,
  • Gitano (1875, Der Gitano), česky též jako Španělský cikán,
  • Gum (1878, Die Gum), resp. Mezi škrtiči (Unter Würgern) nebo Škrtič karavan (Der Karawanenwürger) či Dobrodružství v severní Africe (Abenteuer in Nord-Afrika),
  • Hadí muž (1890, Der Schlangenmensch),
  • Hamail (1887, Das Hamail),
  • Ibn el´amm (1887),
  • Inn-nu-woh, indiánský náčelník (1875, Inn-nu-woh, der Indianerhäuptling),
  • Jak bylo městskému radnímu Epperlinovi pomoženo z nesnází (1878, Wie dem Stadtrat Epperlein aus der Klemme geholfen wurde),
  • Jednooký Joe (1917, Joe Burkers, das Einaug), příběh vytvořil Euchar Albrecht Schmid po Mayově smrti složením povídek Petrolejový požár a Dva Shatterové, česky také jako Muž s polovicí tváře,
  • Jízda na pštrosu (1889, Das Straußenreiten),
  • Kiang-lu (1880, Der Kiang-lu), s povídkami Ehri a Brodnik také pod společným názvem V zemi draka (Im Zeichen des Drachen), česky jako V dračí propasti,
  • Kníže a flašinetář (1881, Fürst und Leierman),
  • Kníže maršálek pekařem (1882, Ein Fürst-Marschall als Bäcker),
  • Kousek starého Desavana (1875, Ein Stücklein vom alten Dessauer), později jako Zloděj švestek (1879, Der Pflaumendieb), česky také jako Na švestkách,
  • Kouzelná voda (1880, Das Zauberwasser), resp. Kníže švindlířů (Ein Fürst des Schwindels),
  • Kouzelný koberec (1901, Der Zauberteppich),
  • Koza nebo beran (1878, Ziege oder Bock),
  • Krevní msta (1894, Blutrache), česky též jako Omarova krevní msta nebo Umarova krevní msta, [21]
  • Kristova krev a spravedlnost (1882, Christi Blut und Gerechtigkeit), resp. Tajemství Šefahy (Schefakas Geheimnis), česky také jako Šeri Šir – lev hrdina.
  • Kristus nebo Mohamed (1890, Christus oder Muhammed),
  • Krumir (1882, Der Krumir), česky také jako Křivák,
  • Kutb (1894, Der Kutb),
  • Kys Kapčiji (1895-1896, Der Kys-Kaptschiji), resp. Obchodník sardatášský (Der Händler von Serdescht), česky také jako Na březích Zabu nebo Lupič žen,
  • Lesk štěstí (1878, Der Glücksschimmel), resp. Husarské kousky (Husarenstreiche),
  • Lichvář (1879, Der Geldmarder), resp. Mlynář s pakostnicí (Der Gichtmüller),
  • Lov tuleňů (1891, Eine Seehundsjagd),
  • Maghreb-el-aksa (1887)
  • Marie nebo Fatima (1893, Maria oder Fatima), česky také jako Fatima, resp. jako Maryam nebo Fatima,
  • Masopustní bláznění (1875, Die Fastnachtsnarren),
  • Mater Dolorosa (1891), resp. Kříž Kurdů (Das Kurdenkreuz), česky také jako Obrácení hadži Halefovo,
  • Merhameh (1909), česky také jako Merhamé.
  • Mezi verbíři (1876, Unter den Werbern), resp. Prodavač duší (Seelenverkäufer) nebo Kníže a čeledín (Fürst und Reitknecht),
  • Míchač jedů (1879, Der Giftheiner),
  • Na březích Dviny (1878, An den Ufern der Dwina), resp. Na Sibiři (Nach Sibirien),
  • Na ořešácích (1876, Auf den Nußbäumen), resp. Pekařský učedník (Der Bäckerjunge) nebo Pankrác dohazovač (Pankraz der Ehestifte),
  • Na Tygřím mostě (1894, An der Tigerbrücke), s povídkou Girl.Robber také pod společným názvem Piráti Indického moře (Die Piraten des indischen Meeres),
  • Na Západě, resp. Na divokém Západě (1877-1878, Im wilden Westen),
  • Nepravé excelence (1878, Die falschen Exzellenzen),
  • Nur eš šémá – světlo nebes (1892, Nûr es Semâ – Himmelslicht), česky také jako Parsi.
  • Obchodník s kosy (1883, Der Amsenhändler),
  • Odplata (1879, Vergeltung), resp. Der Waldkönig (Král lesa) nebo Černý myslivec (Der Waldschwarze) nebo také Mezi pašeráky (Unter Paschern) či Tajemství štoly (Das Geheimniß des Stollens),
  • Olejový princ (1877, Der Oelprinz), resp. Olejový požár (Der Brand des Ölthals), česky nevyšlo
  • Old Firehand (1875), resp. Na dálném Západě (Im fernen Westen),
  • Osvobození (1894, Eine Befreiung), resp. Z Murzúku do Kairvánu (Von Mursuk bis Kairwan) nebo Loupež v poušti (Ein Wüstenraub),
  • Pandur a granátník (1883, Pandur und Grenadier),
  • Peněžní mužík (1903, Das Geldmännle),
  • Písek záhuby (1895, Sand des Verderbens, resp. Er Raml el Helahk, česky též jako Písek zkázy,
  • Petrolejový požár (1883, Ein Oelbrand),
  • Pomsta otroků (1889, Sklavenrache),
  • Poprvé na palubě (1890, Zum erstenmal an Bord),
  • Posvěcená voda (1877, Aqua benedetta),
  • Požár prérie (1887, Ein Prairiebrand),
  • Proklatec (1892, Der Verfluchte), resp. Es Ssabbi – der Verfluchte, česky také jako Es sábí,
  • Pohraničník (1879, Der Grenzmeister, resp. jako V Sonnenthau (Im Sonnenthau),
  • Pohřbená lžíce (1889, Löffel begraben),
  • Poustevník (1879, Der Einsiedel), resp. Čertův sedlák (Der Teufelsbauer),
  • Přestávka k napití (1889, Wasserrast auf dem Marsche),
  • Ríh, Ríh, Ríh! (1892), česky také jako U Haddedihnů, dodatek (anhang) k románu Žut,
  • Robert Surcouf (1882), resp. Pirát (Ein Kapper) nebo Der Kaperkapitän (volně přeloženo Černý kapitán).
  • Růže ze Sokny (1878, Die Rose von Sokna),
  • Růže z Ernstthalu (1875, Die Rose von Ernstthal),
  • Růže z Káhiry (1876, Die Rose von Kahira),
  • Rybář Jakub a sud vody (1876, Der Fischerjakob und das Wasserfaß),
  • Samuel (1877, Der Samiel).
  • Scout (1888, Der Scout),
  • Selfman (1877-1878, Ein Self-man), resp. A Self-Made Man, česky také jako Abraham Lincoln, povídka z cyklu Kanadský Bill (Der Kanada-Bill),
  • Sluníčko (1876, Sonnenscheinchen),
  • Smrtící prach (1880, Tödlicher Staub), resp. Deadly Dust,
  • Svědomí (1873, Das Gewissen, resp. Pomsta (Rache),
  • Synové Upsaroků (1897-1898, Die Söhne des Upsaroka, resp. Mateřská láska (Mutterliebe),
  • Šamah (1907-1908, Schamach),
  • Talisman (1883, Der Talisman), resp. Saiwa tjalem),
  • Three carde monte (1879), resp. Falešný hráč (Der Falschspieler), povídka z cyklu Kanadský Bill (Der Kanada-Bill),
  • Tři polní maršálové (1878, Drei Feldmarschalls!!),
  • Tyčkař (1879, Der Pfahlmann), resp. Básník (Ein Dichter), česky také jako Muž ze Staked Plains nebo Básník savany,
  • Umm ed džamál (1898, Die Umm ed Dschamahl),
  • U stolu štamgastů v Ernstthalu (1876, Am Ernstthaler Stammtisch),
  • Vanda (1875, Wanda),
  • Válečná pokladna (1877, Die Kriegskasse),
  • Vánoce v Damašku (1907, Eine Weihnachtsfeier in Damaskus),
  • V domovině (1884, In der Heimath, resp. Old Shatterhand in der Heimat nebo v rozdělení na dvě části s názvy Profesor Vizliputzli (Professor Vitzliputzli) a Když se dvě srdce odloučí (Wenn sich zwei Herzen scheiden), česky jako Old Shatterhandova první láska nebo Profesor Ficlipucli,
  • Vila Medvědí sádlo (1889, Villa Bärenfett).
  • Vlněný čert (1876, Der Wollteufel),
  • Vzkříšení (1893, Auferstehung),
  • Začarovaná koza (1878, Die verhexte Ziege),
  • Zmrtvýchvstání (1878, Von Tode erstanden), resp. Nuggetový doktor (Der Nugget-Arzt), česky také jako Konec Kanadského Billa.
  • Zpívající voda (1890, Am Singenden Wasser).

Autobiografické spisy

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Autobiografické spisy Karla Maye.

Ostatní

[editovat | editovat zdroj]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Filmy

[editovat | editovat zdroj]

Podle románů Karla Maye bylo natočeno mnoho filmů. V Česku je nejslavnější série z let 1962–1965 Poklad na Stříbrném jezeře a Vinnetou I – III. V těchto filmech hrálo mnoho slavných herců. Mezi jinými Pierre Brice jako Vinnetou, Lex Barker jako Old Shatterhand a dále např. Mario Girotti (později přijal pseudonym Terence Hill), Klaus Kinski, Mario Adorf, Eddi Arent nebo Herbert Lom. Hudbou k těmto filmům se proslavil skladatel Martin Böttcher.

Televizní seriály

[editovat | editovat zdroj]

Televizní filmy

[editovat | editovat zdroj]

Životopisné filmy o Karlu Mayovi

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d GLÜCKSELIG, Josef. Přemožitelé času sv. 21. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Interpress magazin, 1990. Kapitola Karel May, s. 30–33. 
  2. ↑ MARYŠKA, Jaroslav. Recepce díla Karla Maye v Čechách v průběhu 20. století [online]. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2012 [cit. 2023-08-09]. S. 10–11. Dále jen MARYŠKA. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c MARYŠKA, str. 13-15
  4. ↑ a b MARYŠKA, str. 16-18
  5. ↑ MARYŠKA, str. 19
  6. ↑ a b MARYŠKA, str. 21
  7. ↑ MARYŠKA, str. 25
  8. ↑ MARYŠKA, str. 27–30
  9. ↑ MARYŠKA, str. 22
  10. ↑ MARYŠKA, str. 23
  11. ↑ a b MARYŠKA, str. 24
  12. ↑ Duchovní otec Vinnetoua zemřel zřejmě na pomalou otravu kovy. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2016-04-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ MAY, Karel. Divokým Kurdistanem [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1905 [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 
  14. ↑ MAY, Karel. Třemi díly světa [online]. Praha: Alois Hynek, 1904 [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 
  15. ↑ MAY, Karel. Třemi díly světa [online]. Praha: Alois Hynek, 1904 [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ MAY, Karel. Syn lovce medvědův [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1891 [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 
  17. ↑ MAY, Karel. Červenomodrý Methusalem [online]. Praha: Alois Synek, 1910 [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 
  18. ↑ MAY, Karel. Na březích Nilu [online]. Praha: Alois Hynek, 1907 [cit. 2022-06-08]. Dostupné online. 
  19. ↑ MAY, Karel. Old Surehand [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1902 [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 
  20. ↑ MAY, Karel. Bůh se nedá urážeti [online]. Praha: Alois Hynek, 1920 [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 
  21. ↑ MAY, Karel. Krevní msta [online]. Praha: Alois Hynek [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Karel May
první romány • kolportážní romány • povídkové dílo • autobiografické spisy • česká vydání • postavy z děl
Romány
Poslední cesty obou Quitzowů (1876–1877) • Zajati na moři (1877–1878) • Zálesák (1879) • Žezlo a kladivo (1879–1880) • Ostrov šperků (1880–1882) • Pouští (1880–1881) • Divokým Kurdistánem (1881–1882) • Z Bagdádu do Cařihradu (1882–1884) • Lesní Růže (1882–1884) • Hulánova láska (1883–1885) • Ztracený syn aneb Kníže bídy (1884–1886) • Německá srdce, němečtí hrdinové (Třemi díly světa) (1885–1888) • Cesta za štěstím (1886–1888) • V balkánských roklinách (1886–1888) • Syn lovce medvědů (1887) • Duch Llana Estacada (1888) • Zemí Škipetarů (1888) • Žut (1888) • Červenomodrý Metuzalém (1888–1889) • Karavana otroků (1889–1890) • Na Río de la Plata (1889–1890) • V Kordillerách (1890–1891) • Poklad ve Stříbrném jezeře (1890–1891) • Odkaz Inky (1891–1892) • V zemi Mahdího (1891–1893) • Vinnetou I.–III. (1893) • Petrolejový princ (1893–1894) • Satan a Jidáš (1893–1896) • Old Surehand (1894, 1895, 1897) • Černý mustang (1896–1897) • Vánoce (1897) • V Říši stříbrného lva (1897–1903) • Na věčnosti (1899) • A mír na Zemi! (1901–1902) • Ardistan a Džinistan (1907–1909) • Vinnetou IV. (1909–1910)
Sbírky povídek
Samostatné povídky
Kanadský Bill (1877-1879) • Abdán efendi (1908) • Merhameh (1909)
Autobiografické spisy
Ostatní díla
Zeměpisná kázání (1875-1876) • Kniha lásky (1876) • Světlé výšiny (1906) • Babylon a bible (1906)
Související články
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_May&oldid=24299456“